PROČ SE RODÍME NA ZEMI - smysl zrození a života

SMYSL ŽIVOTA NA ZEMI – PROČ SE RODÍME

Zrození na Zemi není náhodným aktem, ani chybou v řetězci událostí. Je to přesně zaměřený pohyb vědomí z vyšších úrovní bytí do nejhustší, nejvíce oddělené roviny – do těla, času, prostoru a duality. Je to vstup do prostředí, kde zapomínáme, kdo jsme, abychom mohli znovu poznat sami sebe – tentokrát ne jako součást celku, ale jako individuum, které se k celku dobrovolně vrací skrze prožitek.

Člověk je poslán (nebo se dobrovolně inkarnuje) do světa, kde je vše rozdělené (dualita): dobro a zlo, láska a strach, život a smrt. Jsou to protikladné mantinely, mezi kterými je široká škála všech možných vjemů a emocí. První úrovní života je přežití – tělo, potřeby, instinkty. Pak přichází emoce, vztahy, touha být milován, pochopen, přijímán. Následuje rozvoj mysli – budujeme své ego, své přesvědčení, identitu. Ale všechny tyto fáze jsou dočasné a nejsou úplné. Jsou jako zdi labyrintu, který musíme projít, abychom si uvědomili, že neexistuje žádný vnější východ – východ vede dovnitř.

Skutečný úkol zrození je hlubší:

člověk se musí rozpadnout, aby se mohl spojit. Musí zemřít jako osobnost, jako EGO, aby se mohl znovuzrodit jako DUŠE. To není smrt těla, ale smrt iluze. Iluze, že jsme oddělení. Že jsme jen tělem. Že jsme obětí iluze, že svět je náhodný nebo nesmyslný.

Pravá cesta k pravdě, světlu v nás, vede téměř vždy skrze utrpení, ztráty, pády, vnitřní konflikty – ale ne jako trest, ale jako prostředek, který boří staré struktury. Člověk skrze tyto zkoušky začíná očišťovat své emocionální tělo, přestává reagovat pudově (nižší úrovně) a začne se ptát: proč jsem tady? Co je za tím vším? (hledá vyšší úrovně).

A tady se rodí druhá fáze života: vědomé hledání. Hledání pravdy, hledání hlubšího smyslu. Začíná cesta očištění – ne od hříchu, ale od nevědomosti. Člověk začíná poznávat, že myšlenky tvoří realitu, že láska léčí, že vše je propojeno. V této fázi vstupujeme do oblasti vyššího já – začínáme naslouchat, místo abychom křičeli.

Skutečná transformace ale přichází, až když se přestane hledat jen pro sebe. Když vědomí pochopí, že jeho podstata není individuální – ale kolektivní, že skrze své oči hledíme na svět všichni. Tehdy člověk přestává být "někým", kdo se snaží "něčeho dosáhnout", a stává se nástrojem – lásky, světla, služby. Ne jako oběť, ale jako vědomý účastník tvoření. Všichni jsme propojeni. Bez druhých bychom neměli hrníček, chleba, boty…., vše tvoříme pro celek.

A teprve tehdy se celý smysl zrození naplňuje. Ne ve chvíli, kdy člověk unikne ze světa, ale ve chvíli, kdy ho plně obejme a začne ho tvořit z místa sjednoceného vědomí. To znamená, že jde po cestě, od utrpení k Poznání. Najde sám sebe, své božské světlo. A z této úrovně se s Poznáním vrací zpět do reality, žít TO. Žít vědomě s tím, co našel. Zde končí oddělenost. Člověk si znovu vzpomíná, že není "jen člověkem", ale božským vědomím, které se rozhodlo vstoupit do reality, do světa, aby ji svou přítomností proměnilo. To vše za jednoho života.

Pak až nastane fyzická smrt, je to jen další fází návratu. V bardu, v posmrtných stavech, člověk znovu čelí svému stínu, své touze po existenci, své připoutanosti. Ale pokud poznal sám sebe už během života, pokud se naučil rozlišovat iluze a vidět světlo i v nejhlubší tmě, tehdy už není kam spadnout. Pak vědomí stoupá – skrze vrstvy emocí, myšlenek, forem – až se rozpouští v samotném Zdroji. A přesto nezmizí – zůstává jako jednota, která může znovu sestoupit a inkarnovat se, tentokrát ne ze zapomnění, ale z lásky.

Takový je skrytý řád světa. Ne lineární vývoj, ale spirála návratu, proměna. Člověk nepřišel na Zemi, aby záměrně trpěl, ale aby skrze utrpení a omezení objevil nekonečno. A celý vesmír to sleduje – protože každý, kdo projde temnotou a nezapomene na světlo, rozsvítí ho i pro ostatní.

Vesmír jako škola vývoje vědomí

Každá galaxie, každý vesmírný systém je živoucím polem vývoje. Existují celé civilizace, které se nacházejí v různých stadiích duchovního vývoje – některé slouží jako "učitelé", jiné jako "studenti", ale ve skutečnosti všichni kráčejí stejnou cestou – od nevědomí k uvědomění, od oddělenosti k jednotě, ke Zdroji.

V mnoha esoterických školách se učí, že i duše inkarnují v různých časech a prostorech, protože se učí v různých "třídách" – stejně jako v jedné škole mohou být prvňáčci a maturanti, tak i ve vesmíru existuje nekonečné množství dimenzí - nižší, střední a vyšší, podle toho, jaké lekce vědomí právě prochází.

A proto – stejně jako člověk stoupá skrze svých 7 čaker – i galaxie a hvězdné systémy mají své vývojové čakrové úrovně. V duchovních tradicích je například známo, že Slunce není jen hvězda, ale vstupní brána vyššího vědomí pro celý systém – právě tak, jak je šestá nebo sedmá čakra vstupní branou božství v těle člověka.

Země jako vědomá bytost ve vývoji

Země není jen kulatá planeta plná hmoty. Je to vědomá bytost – v některých systémech nazývána Gaia, Živa, Amarylis, v jiných Sophia, Devi, nebo planetární logos. Stejně jako člověk má své čakry, své tělo, své energie a svůj směr vývoje. A i ona postupuje skrze úrovně vibrace – dimenze.

Současné období představuje významný přechod – z nižších center Země do srdeční čakry a výše. Mnoho tradic (včetně mayů, véd, ale i esoterického křesťanství a tibetské linie) popisuje naši dobu jako čas vzestupu vědomí planety – přechod z éry utrpení, oddělenosti a materialismu do éry srdce, integrace a propojení.

A tak jako člověk musí projít vnitřní očistou, proměnit svoji temnotu ve světlo, tak i Země – skrze různé krize – čistí své pole. Ne proto, že by trestala, ale protože její vlastní tělo se přelaďuje. A vše, co s tímto vývojem neladí (nepravda, destruktivní energie, strach, oddělenost od přírody), se ukazuje, zrychluje a rozpadá.

Je důležité si uvědomit, že právě Země patří mezi jednu z nejtěžších "škol duše" v celém známém vesmíru. Ne kvůli samotné hmotě, ale kvůli míře zapomnění, kterou zde prožíváme. Zde se vše zdá skutečné, oddělené, nemilosrdné. Ale právě proto má inkarnace na Zemi tak hluboký transformační potenciál.

Duše, která projde touto školou a nezapomene na sebe, která se očistí, nezahořkne, a přesto miluje – dosáhne něčeho obrovského: v sobě samotné přemostí propast mezi nebem a zemí. A tak už nemusí do nižších úrovní po smrti těla sestupovat – protože vše, co bylo třeba poznat, už bylo poznáno na Zemi. Tma už pro ni není hrozbou, protože ji dokáže osvětlit pouhou přítomností.

Takové duše jsou často nazývány mistři, učitelé, světelní nositelé – ale mnohdy žijí nenápadně, skromně, bez titulu. Není důležité, zda o sobě ví. Důležité je, kde se jejich vědomí nachází. A to je klíčem k tomu, kam půjdou, až tělo odloží.

CO TENTO SYSTÉM ŘÍKÁ O REALITĚ?

• Realita je vícevrstvá – každý "stupeň" je jiný svět, jiný zákon, jiný způsob bytí.
• Každý z nás žije současně ve více úrovních – ale vnímáme jen tu, na kterou máme "ladění".
• Po smrti duše neodchází pryč, ale pouze mění frekvenci – podle toho, na jaké úrovni vibruje.
• Postup není nutný – ale je přirozený. Kdo se nevyvíjí, ten stagnuje nebo se vrací zpět.
• I celý vesmír prochází tímto postupem – vědomí se učí samo sebe skrze zkušenost.

Fraktální vývojový řád: Vývoj člověka ve spirále

Celý vesmír je postaven na spirálovitém (nikoliv lineárním) vývoji. To znamená, že všechna bytí – od jednotlivého člověka po celé hvězdné systémy – procházejí obdobnými fázemi:

• fází zhuštění do hmoty (ztělesnění),
• fází zapomnění (iluze oddělenosti),
• fází hledání (vnitřní konflikt, transformace),
• fází očištění (pozvednutí vibrací, návrat),
• a fází sjednocení (splynutí se Zdrojem, opětovné ztotožnění s celkem).

Tento pohyb lze vidět na úrovni čaker v těle, na úrovni civilizací, na úrovni planetárních duchů, na úrovni vesmírných ras, a dokonce i v pulzujícím rytmu samotného Kosmu – který se rodí, expanduje, transformuje a znovu navrací ke své původní esenci.

Zrození jako akt kosmické alchymie

Zrození do těla je jen začátek – iniciační práh. Vědomí vstupuje do zapomnění, aby mohlo znovu najít samo sebe a přetvořit to, co bylo nevědomé, v osvícené. Tím, že vědomí projde skrze všechny úrovně (čakry) – od těla až k božství – naplňuje smysl existence: probudit světlo v temnotě, rozžehnout jiskru, a přinést nebe na Zemi.

A proto:

Každý z nás je cestou. Každý z nás je bodem v kosmické spirále vývoje. A každý krok, který učiníme směrem k sobě, mění celek.

Tak se jak člověk, tak Země, tak vesmír vyvíjejí společně – jako jedno tělo, jedna mysl, jedno srdce a všichni postupujeme k vyššímu vědomí.

Osvobozené vědomí: Přeskočení nižších úrovní

Avšak duše, která prošla vědomou cestou za života, je na tom zcela jinak.

Člověk, který během inkarnace na Zemi:

• očistil své tělo od závislostí a strachů,
• uvolnil emocionální bloky, viny a karmická pouta,
• pochopil, že není svou myslí, emocemi, ani minulostí,
• probudil soucit, přijal lásku a přestal odporovat tomu, co je,
• a rozvinul vědomé spojení se Zdrojem či vlastním vyšším já,

nemusí po smrti znovu procházet nižšími astrálními světy.

Jeho vědomí, nyní již očištěné a stabilní, automaticky stoupá do vyšších sfér, protože tyto úrovně mu již nejsou cizí. Poznal je už za života – ve svých meditacích, v hlubokém klidu, ve stavech přítomnosti, v lásce, ve službě.

Nižší sféry po smrti – co jsou a proč tam duše setrvávají

Mnoho esoterických tradic mluví o "nižších astrálních sférách", bardech, nebo "očistných zónách". Tyto prostory nejsou trestem, ale rezonantním polem – vibrační úrovní, ve které se vědomí nachází na základě svých sklonů, emocí, připoutaností a neschopnosti pustit staré struktury.

Duše, která během života neprošla vnitřním očištěním, která žila pouze skrze tělo, skrze touhy, skrze manipulaci, strach nebo připoutanost k formám, nemá ihned přístup k vyšším světům, i kdyby po nich "toužila". Její vibrace ji přirozeně přitáhne k odpovídající sféře – často zamlžené, zmatené, plné projekcí, sebeklamů nebo temnoty. Takové sféry mohou být velmi "reálné", ale jsou stále jen pokračováním iluze. Tady se opakuje lekce, kterou duše nepochopila za života – ovšem bez těla, bez možnosti přímého projevu, zato s hlubší konfrontací se sebou.

Proto je velmi dobré zpracovat si emoce prvních 3 čaker a proměnit je ve vyšší hodnoty za života.

✨ Vzestup duše: Osvobození z nižších sfér po smrti

Jak jsem již popsala, zrození do těla je vědomý sestup – sestup vědomí z jemných, božských úrovní do nejhustší formy: do těla, do zapomnění, do času a prostoru. Tato cesta není náhodná. Je to škola, jejíž lekce jsou často tvrdé, ale zároveň hluboce transformační. Člověk, který touto školou projde vědomě, s odvahou a vnitřní upřímností, nemusí již znovu opakovat nižší třídy. To platí i po smrti.

Ve chvíli fyzické smrti tělo odpadá, ale vědomí pokračuje. To, kam bude duše směřovat, není určeno žádnou vnější autoritou, ale jejím vlastním vnitřním stavem. Kvalita mysli, čistota srdce a hloubka uvědomění v okamžiku smrti určují, jaké sféry (dimenzionální hladiny) budou duši přístupné – a které už naopak nebudou rezonovat s její frekvencí.

Zde na Zemi je mnoho návodů a map, podle kterých se dá takto transformovat a očistit. Záleží, k čemu to člověka přitáhne.

Nejzákladnější pomůckou na cestě proměny je:

• Astrologie – ta vám sdělí, kladné i záporné vlastnosti znamení, ve kterém jste se narodili. Pak je už na vás, zda přeměníte ty záporné a posílíte ty kladné.
• Čakry a jejich význam – každá čakra má své kladné a záporné vlastnosti, který člověk žije. Je dobré, zaměřit se především na proměnu 1. – 3. čakry a proměnit nízké negativní vlastnosti v ty pozitivní.
• Alchymická proměna (transmutace) – je to jedna z nejpreciznějších, ale zároveň z nejnáročnějších systémů proměny duše.
• Hermetické zákony
• Thovt – smaragdové desky
• Egyptská mysteria Horova oka
• Tibetské Bardo
• 4 dohody
• Jung – iniciace a individuace a mnoho dalších

Moje osobní zkušenost:

Já jsem například postupovala úplně intuitivně, aniž bych věděla, že existují nějaké řády, osnovy nebo systémy. Moje cesta byla skrze utrpení, problémy ve vztazích, problémy se zdravím atd. A vždy jsem se ptala sama sebe PROČ? A ODPOVĚDI HLEDALA VE VZÁCNÝCH KNIHÁCH. A tak pracovala na proměně nectností v ctnosti, proměnu rodových vzorců, vzorců chování, vzorců převzatých ze systému…..Bylo to velmi náročné a mělo to několik různých fází.

Svoji osobní cestu jsem sepsala do 5 bodů, které jsem nazvala ZLATÝ KLÍČ - 5 klíčů ke svobodě, aby mohla někomu pomoci usnadnit tento proces:

https://zlaty-klic2.webnode.cz/a5-bodu-v-procesu-promeny/

Po absolvování mojí cesty, když jsem se ohlédla zpět, zjistila jsem, že jsem šla cestou podobnou hermetickému řádu, Alchymii a Smaragdovým deskám. Prožila jsem si několik temných nocí duše, i překrásné nepopsatelné zážitky s doteky jiných sfér a světelných bytostí.

Nyní, po 30 letech přišel čas na to, vrátit se zpět do reality s Poznáním a inspirovat další lidi, aby se rozpomínali na to své vnitřní světlo – web: PROBUZENÍ SVĚTLA

https://www.probuzeni-svetla.cz/

Všechno, co hledáš, už je v tobě.
Nejsi zde proto, abys "něco získal".
Jsi zde proto, aby ses rozpomenul, co jsi vždy byl.

Jsi světlem, které vstoupilo do temnoty,
aby ji proměnilo – a tím naplnilo smysl stvoření.