PŘÍBĚHY SVĚTLA

Zatímco se vnější svět na sklonku minulého století řítil do hlučné modernity devadesátých let, kráčela poutnice Eliara krajinou pozemského času jako bytost bez mapy, s jediným slovem na rtech – **PROČ**. Nebyly knihy na každém rohu, neexistovala celosvětová síť plná instantních odpovědí. Svět byl pustý, zahalený v mlze zapomnění. Jen její srdce...

Ještě dřív, v dávných a dávných dobách, než se zrodilo její lidské jméno, tančila bosá na mechu mezi kapradím. Vzduch kolem ní voněl vláhou lesů, pramenů vod a jemnou vůní květů, která proudila jako vánek z korun stromů. Byla bytostí lesa — víla ticha, sestra studánek, průvodkyně Světla Paní Přírody.