12. Cesta k převzetí úplné zodpovědnosti za své zdraví/mp3

délka audionahrávky: 30 minut

Jedna z cest k převzetí své vlastní zodpovědnosti za své zdraví a odpojení se od autorit:

Život často přichází s okamžiky, kdy zjišťujeme, že nikdo zvenčí nemůže nést naši zodpovědnost za nás. Nemoc, krize, ztráta nebo jiný problém nás staví tváří v tvář sobě samotným. V takových chvílích se ukazuje, co znamená skutečně převzít zodpovědnost, věřit si a přestat spoléhat na autority.

1. Převzít zodpovědnost  - za své zdraví

Převzít zodpovědnost znamená přestat obviňovat okolní svět, jiné lidi nebo náhodu za dění ve svém životě. Každé rozhodnutí vteřinu po vteřině, každý čin je náš budoucí krok – a tím neseme i svou moc. 

Zodpovědnost je cesta k vlastní síle, svobodě protože vše, co činíme, přímo ovlivňuje náš život.

Příklad: 

1. Zdravotní problémy se opakují, stále dokola. Zastavím se a ptám se - PROČ SE TOTO DĚJE? PROČ SE TOTO DĚJE PRÁVĚ MĚ? KDE JE PŘÍČINA? DĚLÁM NĚCO ŠPATNĚ? A odpovědi začnou přicházet. Ne hned, ale postupně. Jen se trošku ztišit a začít VNÍMAT.

2. Proč se vše stále opakuje, točí do kola? Protože reaguji stále stejným způsobem na určitou událost. Reaguji naučeným nebo převzatým vzorcem. CO MĚ TO CHCE ŘÍCT? Chce to po tobě ZMĚNU.  

3. Ano, tak udělám něco jinak. Každá nemoc má své duchovní příčiny. Knih je dostatek. Najdu duchovní příčinu nemoci a zjistím si, jakým jazykem ke mě duše mluví skrze NE - MOC těla. Nemám moc nad sebou. A kdo ji má? Jsou to ty vzorce, rodové vzorce, vzorce systému - nemoc - utíkej k doktorovi, nad ničím nepřemýšlej. Spolkni pilulku a budeš zdravý. A nebo? Jakou informaci mi NE-MOC přináší? Kde bych se mohla zdokonalit a získat nad sebou větší moc, která mě povede k vnitřní svobodě a vlastní zodpovědnosti? Nechce náhodou tato situace, abych konečně navázala hovor a diskusi sama se sebou? A hledala v sobě odpovědi?  Každá NE-MOC ti milosrdně ukazuje cestu, jak MÍT TU MOC. Naučit se vnímat procesy těla, jak a proč a kdy, se určité události opakují - a ano, budou se opakovat tak dlouho, dokud budeme jednat stále stejně.

4. A pak se jednou začneme víc nořit do svého nitra, do procesů svého těla a opět přijde stejná zkouška. Zase utíkáme ke stejnému doktorovi v naději, že cizí pán zná všechny procesy našeho těla, zná náš životní rytmus, zná vztahy, kterými procházíme, zná vývoj naší duše...... Opravdu? A najednou nám na doktorovi něco nesedí. On mě rozumí? Opravdu? Pokradmu se vtírá do myšlenek ROZPOR.  Jdu domu poprvé s rozporem. Zkusím něco jiného, bylinky, léčitelství.....Uff, ono to pomohlo, ono to zabralo. Najednou slyším v rádiu infomraci o jedné bylince, o další, pak o nějaké metodě, o další metodě, o energetickém léčení....zajímám se, je to lepší pocit, než ROZPOR.

5. Přichází další zkouška v podobě další nemoci (tak co, myslíš to vážně, nebo se vracíš do zajetého kolečka?¨) Bolest je velká, přesto nedůvěra z minula je silná. Zkusím bylinky, tuto tinkturu, reflexní terapii, měním stravu, cvičím, zkouším léčbu germánskou medicínou, energetické a světelné terapie. A ejhle, ono to zafungovalo. Hurá, malé vítězství. 

6. Ano, mé rozhodnutí je jasné, doktorům nevěřím. Už mě může zachránit jedině nějaký dobrý a zkušený léčitel, terapeut nebo tak něco. Mám zájem zjišťovat, hledat informace. Studuji Platóna, bylináře, duchovní učitele. Pro pochopení těla a jeho procesů a okolních vlivů také Ajurvédu, čínskou medicínu. Jistota sílí. Zkušenosti přicházejí. A další zkouška - jsem totálně odrovnaná - opět doktor - ano,, potřebuji přece neschopenku. Doktor mi řekne blud, nad kterým doma kroutím hlavou. Vím, že mi už vůbec nerozumí, nepochopil, co mu sděluji a zlehčuje. O to víc sílí pocit obrátit se opravu na dobrého léčitele. Kontktuji ho ano, věřím už jen mu. Pak ho kontaktuji s dalším problémem a s dalším. Po čase vidím, že se mi na jeho vyjádření něco nelíbí. Zase se musím spolehnout sama na sebe. Hledám, čtu nacházím a objevuji různé zázračné metody. Vše zkouším. Ano, pomáhá to - uzdravila jsem se. Najednou mi do cesty chodí příběhy nebo knihy lidí, co se sami uzdravili z různých i těžkých nemocí. Vše pročítám a mozaika se postupně skládá.

7. Další nemoc která je na hraně - jak se rozhodnu? Doktoři už nejsou autorita, poslední léčitel, co jsem mu věřila mě také zklamal, a najednou mi nezbývá kam bych z cesty uhla. Musím sama. Ano, stojím sama se svým rozhodnutím. BERU VEŠKEROU ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT, i kdyby to mělo dopadnout jakkoliv. Příjímám tuto zodpovědnost. Vím, že si mohu pomoct sama. Věřím svému tělu a jeho schopnostem. Vždy jsem ho pozorovala, jak reaguje, jak se potřebuje s nemocí pozvolna samo vyrovnat. Já mu mohu jen pomáhat. Věřím také Bytostem, které nejsou viditelné z naší nízkovibrační reality, ale několik zážitků jsem měla s jejich léčením. Jsem plně postavená ve své síle. Autority pro mne skončily. Mám SVOJI MOC zpět. Tento proces může v člověku probíhat a dozrávat 20-30 let. Vždy po rozhodnutí přicházejí zkoušky, jestli to člověk myslí opravdu vážně a jestli obstojí. Obstojí li, zůstane věrný sám sobě, neohne páteř, postupuje ve hře dál. A možná dostane i nějaký bonus.  - a toto je jen střípek okolo zdraví. A tak se dostáváme ke svobodě i v dalších oblastech našeho života, krůček po krůčku. 

8. Pokud je člověk hodně vnímavý, intuitivní, přichází mu do cesty různá potvrzení, skládají se mu dílky do skládačky, vybavují se mu nastudované knihy mistrů, vše zapadá dohromady a on ví, že VÍ. Potvrzením je vyléčení, které mnohdy by medicína odsoudila skoro jako nevyléčitelné. Nebo ptvrzením je to, že člověk přežije takzvaně svoji smrt. Pak už vás nic nezvyklá. Už víte, jak vám fungují buňky,  orgány, jak na ně působí bylinky, houby, a příroda. Jak funguje energie. Je to opravdu proces velkého osvobození. Neslučitelný s metodami dnešní farma-loby-medicíny, kde člověk je číslo, počet bodů, lidský zdroj.

2. Věřit sobě, svému tělu a procesům života

Důvěra není slepá. Je to vědomé pozorování sebe, svého těla a jeho signálů. Každá buňka, každý pocit, každá intuice je nositelem pravdy. Sledujme, jak tělo reaguje, jak mysl myslí, a učme se z toho. Zkušenost je učitel, který potvrzuje naši sílu.

Životní procesy, ať už jsou viditelné nebo skryté, pracují v souladu s tím, kdo jsme. Když stojíme ve své síle, harmonizujeme se s nimi – otevírají se cesty, které bychom sami neviděli.

Toto nepřichází naráz, ale v postupném procesu zkušeností a uvědomování si situací. Umět naslouchat sobě, co chceme nebo jestli jen opakujeme stále dokola naučené postoje.

3. Postupné odkládání autorit

Doktoři, učitelé, přátelé – všichni mohou nabídnout rady. Ale žádná rada nemůže být absolutně správná pro náš život. Praktickým postupem je zkoušet, pozorovat, hodnotit a vybírat jen to, co rezonuje s naším vnitřním kompasem. Když autority ztratí svou moc nad námi, zůstáváme sami a silní, připraveni jednat.

4. Samota jako učitel

Samota není trest. Pro někoho je ideální nebo přímo terapeutická. Je to laboratoř odvahy a jasnosti. V ní slyšíme svůj vnitřní hlas, učíme se důvěřovat sobě, cítit, co je pro nás správné. Samota učí: když stojíme sami, stáváme se neotřesitelnými, pevnými a vnitřně silnými bytostmi.

5. Naladění na vlastní úroveň bytí

Jakmile člověk dosáhne této úrovně zodpovědnosti, jeho život se začne řídit jeho vnitřní frekvencí. Svět reaguje na jeho stav: lidé, situace a možnosti se přizpůsobují jeho síle. Doktor se například odstěhuje, cesty se otevírají, možnosti se mění – život zrcadlí vnitřní stav, ne náhodu.

6. Praktická cesta každý den

• Vědomá pozornost: Sleduj své tělo, mysl, pocity a okolní situace.

• Akce a zkoušení: Rozhoduj se a jednej. Sleduj důsledky. Uč se.

• Důvěra v procesy života: Respektuj rytmy, energie a neviditelné principy.

• Rozvoj intuice: V tichu a samotě naslouchej svému vnitřnímu hlasu.

• Spolupráce s neviditelnými silami: Stůj ve své síle a pozoruj, jak život reaguje.

Kdo tuto cestu kráčí, objevuje, že skutečná svoboda a síla nejsou dány okolím ani autoritami. Jsou v něm samotném – v jeho rozhodnutích, odvaze a schopnosti stát si za sebou. Svět se podle toho mění, a člověk se stává tvůrcem svého života, v harmonii se sebou i s celým světem.

Dodatek: Co nás stahuje zpět do starých programů

I když člověk objeví svou vnitřní sílu a schopnost stát si za sebou, existují síly, které ho mohou táhnout zpět. Tyto síly nejsou "špatné" – jsou to prostě návyky, programy a vlivy, které jsme během života přijali. Je to i rodina a zajeté vzorce. Je to i práce a společnost. Když vykročíš z řady, jsi více vidět, jsi jiný, divný....

1. Strach a potřeba jistoty

• Když přichází bolest, nejistota nebo ztráta, mysl automaticky hledá úlevu u známého – tedy u starých vzorců nebo autorit.

• Staré programy jsou pohodlné, protože jsme je už vyzkoušeli, i když nefungují optimálně. Musíš vnímat. Chceš li pravdu a čistotu, nebo hru na ovečky a vlka.

2. Společenský tlak a očekávání

• Rodina, přátelé, kultura a společnost často vyžadují, abychom se chovali podle zaběhnutých vzorců.

• Podvědomě se můžeme vracet ke starým rolím jen proto, abychom nebyli vyčleněni nebo kritizováni. Ne každý to zvládá. Může nastat i bodobí velmi těžkých vztahových problémů. Proč ten člověk jedná jinak???? To se nám nezdá....Co za tím je????? Ale toto jsou první krůčky k oddělení se od stádovitosti, toto jsou první krůčky k hledání sama sebe, smyslu života, k osobnímu růstu  - cesta ke své duši.

3. Emoční paměť

• Staré zkušenosti, trauma nebo nevyřešené konflikty z minulosti mohou spouštět automatické reakce.

• I když rozum ví, že je čas jednat jinak, emoce často táhnou zpět do známého, byť škodlivého vzorce.

4. Komfort a lenost mysli

• Nová cesta vyžaduje pozornost, odvahu a experimentování.

• Mysl a tělo často preferují "známé programy", protože jsou energeticky levnější a nevyžadují novou odpovědnost.

Jak s tím zacházet

• Uvědomění: Rozpoznat starý program dříve, než začne ovládat chování.

• Malé kroky: Postupně měnit návyky, ne se snažit vše najednou zlomit.

• Důvěra v sebe a proces: Připomenout si, že síla je uvnitř a život reaguje, když stojíme ve své pravdě.

• Reflexe a ticho: V samotě pozorovat své vzorce, emoce a myšlenky – a nechat je být, aniž bychom se hned nechali vtáhnout zpět.

Staré programy jsou tedy spíše "magnetem" než nepřítelem – ukazují nám, kde jsme ještě nepřevzali plnou zodpovědnost. Kdo je dokáže pozorovat a vědomě překročit, stává se nezávislým na minulosti i na vnějších vlivech.

PŘÍKLADY:

Příklad 1: Bolest ramene

Po staru:

1. Bolest ramene → okamžitě hledá vnější příčinu: "Co jsem udělal špatně?"

2. Přemýšlí: "Možná jsem si rameno namohl v práci, nebo jsem ho nachladil."

3. Hledá doktora, spoléhá se na jeho radu: "Doktor mi řekne, co mám dělat."

4. Sleduje doporučení bez většího naslouchání tělu či vlastní zkušenosti.

5. Zůstává závislý na autoritě a nevyužívá svou vnitřní sílu.

6. Bude brát léky s vedlejšími účinky, dokud mu autorita nedá další, na ty vedlejší účinky....atd.

Po novu:

1. Bolest ramene → zastaví se a pozoruje: kde přesně bolí, jaký je pocit, co může být příčinou.

2. Přemýšlí kriticky: "Co mi tělo tím chce říct? Jaký je můj životní rytmus, pohyb, stres?"

3. Jaké myšlenky a pocity jsem zažíval poslední dobou?

4. Co znamená ruka? pohyb vpřed. Ten se zabrzdil, proč? Co mě zastavuje při pohybu vpřed? Jaké moje myšlenky mě stahují, združují, jsou zkostnatělé....

5. Použije rady od odborníků jen jako informaci, ale rozhodnutí, co udělá, je jeho při plném vědomí a víře ve své léčebné schopnosti....

6. Sleduje reakce těla, jemně upravuje pohyb, odpočívá, vědomě ulevuje napětí.

7. Naladí se na vlastní zkušenost a procesy těla → bolest se postupně zmírňuje

8. využívá své vědomosti k navázání kontaktu s tělem, svými orgány, buňkami a použije energetickou léčbu, vizualizaci či jiné metody, které ví že mu fungují....

Příklad 2: Konflikt v práci

Po staru:

1. Neshoda s kolegou → okamžitě cítí frustraci a vztek.

2. Přemýšlí: "Šéf musí zasáhnout, někdo mě musí ochránit."

3. Hledá radu u autorit (šéf, kamarádi, sociální sítě), spoléhá se na ně k vyřešení problému.

4. Jedná reaktivně, často přizpůsobuje chování očekáváním druhých.

5. Konflikt se často opakuje, protože nezměnil svůj postoj ani vnímání situace.

Po novu:

1. Neshoda s kolegou → zůstává pozorovatelem vlastních emocí: "Co ve mně toto vyvolává?", co mi tu ukazuje? Co se ze mě zdrcadlí v tomto konfliktu? Jakou svoji vlastnost v kolegovi spatřuji, a nelíbí se mi?

2. Přemýšlí o příčině konfliktu – své reakce, očekávání a vnitřní vzorce.

3. Rozhoduje se vědomě, jak jednat – uvědomění, komunikace, hranice, konstruktivní řešení.

4. Nepřenechává sílu druhým, stojí za svým postojem, ale nevyhýbá se odpovědnosti.

5. Konflikt se stává lekcí a příležitostí k růstu, ne opakujícím se vzorcem frustrace, pakliže dojde k UVĚDOMĚNÍ, zření co to ZRCADLÍ, a v nápravě sebe a svého vnitřního postoje....

Tyto dva příklady ukazují, že "po staru" je automatická reakce a závislost na vnějších autoritách, zatímco "po novu" je vědomé pozorování, rozhodování a spolupráce se svým tělem, myslí a životními procesy.

Skutečné převzetí zodpovědnosti například za své zdraví přichází tehdy, až už máte negativní zkušenosti s lékaři, protože nechcete jít touto cestou. Víte, že vám nesvědčí, není pro vás. Dále pak negativní zkušenost s různými terapeuty a léčiteli. Stále vám něco neladí, víte, že předat zodpovědnost někomu, kdo by mohl manipulovat s vaší duší, není dobré rozhodnutí. Předat důvěru někomu, kdo nezná všechny vaše procesy v těle od malička, po součastnost, je také dost velký hazard. A tak už nemáte koho hledat. Stojíte sám a jste v podstatě nucen si říct, že přebíráte zodpovědnost za své zdraví, ať se děje cokoliv. Ano, bojujete občas se slovy: CO KDYŽ.... V tomto momentu pocítíte velkou úlevu, že jste učinili toto rozhodnutí. Ale k tomuto rozhodnutí také vede delší cesta. Cesta poznávání a zkoušení různých přírodních a energetických metod léčení, uzdravování a víte, a jste si jistí, že to zvládnete, protože důvěřujete těmto procesům těla i vesmíru, víte že toto je správná cesta, víte že platí: ČLOVĚČE PŘIČIŇ SE A PÁN BŮH TI POMŮŽE. Máte osobní zkušenost i s léčením skrze vyšší síly. A v tomto okamžiku si můžete být jistí, že máte svoji sílu, která vás nikdy nezradí. Od této chvíle už není autorita, která by vám mohla cokoliv diktovat. TOTO JE PŘEVZETÍ ZODPOVĚDNOSTI ZA SVÉ ZDRAVÍ.

Tento postoj se ovšem pak musí propisovat (pokud je pravdivý) i do zdraví vašich dětí nebo zvířat. Pakliže se dokážete do nich vžít, víte, že dítěti pomůžete vy sami, nebo nenecháte zvířeti předepisovat léky, které byste sami nikdy do úst nevložili.

Není to pro ty, kteří se chtějí řadit do nějakých skupin, kteří nechtějí vyčnívat z řady. Je to pro ty, kteří se nebojí vykročit na svoji individuální cestu, i kdyby na ní měli stát sami. Ale přesto věrni svému přesvědčení, že jdou správně a v souladu s tím, co cítí.

Většina lidí je od dětství trénována předávat zodpovědnost nebo zodpovědnost někomu "kompetentnějšímu": rodičům, učitelům, doktorům, šéfům, státům. Společnost, školy, medicína i kultura to podporují:

• "Někdo ví lépe než ty."

• "Poslouchej, co ti říkají autority."

• "Nemáš na to sám odpovědnost."

To je pohodlné, protože člověk nemusí nést důsledky svých rozhodnutí – pokud něco selže, je to chyba někoho jiného. A také - oni jsou na to přece studovaní, oni to ví lépe. Ale zároveň to blokuje vlastní sílu a tvorbu jiné cesty a schopnost stát si za sebou, učit se ze zkušenosti a naladit se na své tělo, mysl a vnitřní kompas. Je to vše o naučeném strachu a o tom, že jsme ztratili svoji vnitřní sílu, která je velmi mocná. Dá se opět probudit, ale jde ruku v ruce s vývojem našeho vědomí, s procesem očisty, jde ruku v ruce s čistotou naší duše, s cnostmi, s PRAVDOU, ale i vědomostmi, které jsou mostem k MOUDROSTI. z TAKOVÉHO POSTOJE PAK VZNIKÁ NEOCHVĚJNÁ SVOBODA, SÍLA A MOC SÁM NAD SEBOU. Je to zpět získána MOC z NE-MOCI.

Přechod k skutečné zodpovědnosti znamená:

1. Uvědomit si, že žádný doktor, učitel ani autorita nemůže nést důsledky za tvůj život místo tebe. (a samozřejmě, až dochází k operacím, podepisujete - že tu zodpovědnost stejně přebíráte vy....???)

2. Začít si věřit a testovat zkušenosti na vlastní kůži – ne slepě, ale vědomě - zkoušet metody, které vám vyhovují, jsou pro vás přirozené...

3. Postupně uvolnit závislost na externích autoritách a stát se autentickým tvůrcem svého života.

Je to proces, který často začíná malými rozhodnutími v každodenním životě – například sledovat tělo při nemoci, pozorovat emoce při konfliktu, rozhodnout se, jak reagovat na výzvy – a postupně se tato schopnost rozšiřuje na všechny oblasti života. Možná mnohé z vás zavedla zkušenost s autoritami do slepé uličky, a stejně jste si museli poradit sami. Je to o tom, vnímat tyto zkušenosti, jako velmi cenné poklady, a stavět na nich nové cesty.

To osvobození není jen pocit – je to stav bytí, který se odráží ve všem, co přichází:

• Život přestává být diktován strachem, očekáváním druhých nebo automatickými vzorci.

• Člověk přitahuje zkušenosti, které odpovídají jeho úrovni vědomí – ne náhodou, ale podle vibrace jeho vnitřní síly.

• Situace, lidé, možnosti a výzvy se objeví přesně tak, aby podporovaly růst a potvrzovaly zodpovědnost, odvahu a autenticitu.

Je to jako naladit rádio:

• Když jsi naladěn na starou frekvenci (strach, závislost na autoritách, staré vzorce), přijde stará "hudba" – opakování problémů a závislostí.

• Když se naladíš na novou frekvenci (vnitřní síla, zodpovědnost, důvěra v sebe a procesy života), přijde nová hudba – prožitky, které rezonují s tvou pravdou a VNITŘNÍ silou.

Tento princip lze pozorovat ve všech oblastech života – zdraví, vztahy, práce, osobní růst. Svět odráží úroveň našeho vědomí a míru, do jaké jsme ochotni stát SE SAMI SEBOU a stát si za sebou.

Jednoduše řečeno: člověk, který stojí ve své síle, přestává být obětí situací a programů systému, a stává se tak tvůrcem svého života. Svět se kolem něj přizpůsobuje, protože on sám je stabilní, vědomý a autentický. Pokud dojde do této fáze, je v ní samozřejmostí vedle čisté pravdy k sobě i vně, pokora a vděčnost.

Toto je moje zkušenost