16. Proč se vyjevují v této době zasunuté stíny

Žijeme v přelomové době, kdy stojíme na  konci jednoho cyklu a před námi se již ukazuje cyklus nový. Nový - s novým nastavením. Přichází doba, která bude jiná, postavena na jiných hodnotách, jiném způsobu života. A tato nová doba nepřijme nic starého. 

Proto se nyní ve velkém vyjevují zasunuté vzorce, traumata a stíny uložené v lidském podvědomí, aby se dostaly na světlo a mohly být zpracovány a vyčištěny.

Jedním z nejtvrdších a také nejčastějších takových stínů, je vzorec narcistického chování. Proto toto téma se diskutuje hojně na všech sítích už více jak 3 roky.

Lidé i v dřívějších dobách měli tyto vzorce chování, ale právě tlak na přelom věků, zesílil působení těchto vzorců za účelem jejich zviditelnění.  A proto nyní popíšu, jak narcisté tento vzorec projevují, a jak empati jsou jejich nejčastějšími cíly.

Narcisté a empati. Dvě skupiny lidí, které se v životě potkávají až příliš často, a když se potkají, vzniká dynamika, která dokáže člověka zlomit i probudit zároveň. Narcisté mají jednu zvláštnost: ať už je potkáš kdekoliv, jejich chování je téměř totožné. Jako by všichni jeli podle stejné osnovy, stejného scénáře, stejného vzorce. Je to čitelné, opakovatelné, předvídatelné. 

Nejprve okouzlení, pomoc, zdánlivá hluboká empatie, pak přivlastnění, pak kontrola, pak znehodnocení, pak útok, pak obviňování, pak hraní oběti. A znovu dokola. Kdo se jednou s tímto vzorcem setká, už ho dokáže uvidět a rozpoznat. 

Narcisté mají stejné chování, jako by všichni byli vytištěni podle jedné šablony. 

Dělají pořád to samé: lžou bez mrknutí oka, překrucují realitu tak, aby člověk začal pochybovat o vlastním rozumu, znehodnocují, ponižují, trestají tichým zacházením, vyvolávají strach, vinu, nejistotu, a když je člověk na kolenou, ještě ho obviní, že si za to může sám. Je to stejný vzorec, stejný scénář, stejné peklo — ať je to partner, rodič, sourozenec nebo kolega.

Narcista nikdy nepřizná chybu. Nikdy neponese odpovědnost. Nikdy neřekne "to jsem udělal já". Nikdy neřekne "promiň". Nikdy neřekne "ublížil jsem ti". Místo toho otočí všechno proti člověku, který ho miluje, a udělá z něj viníka, blázna, hysterku, přecitlivělého nebo "toxického". A okolí mu to věří, protože navenek působí jako milý, charismatický, ochotný, společenský člověk. Sympaťák. Ten, kterého by nikdo nepodezříval. A tak empat zůstává sám se svou bolestí, protože nikdo nevěří, v jakém pekle žil.

Empat je vysoce citlivý člověk. A v tomto případě je naprosto logické říct, že empat velmi trpí bezcitným jednáním narcise a cítí se zneužívaný.              A nejen logické — je to přesné, pravdivé a lidské pojmenování toho, co se v takové dynamice skutečně děje a jak to empat cítí.

Empat totiž do vztahu vstupuje s otevřeností, důvěrou, citlivostí a ochotou dávat a dávat víc, než sobě. Empat je člověk, co má velké cítění a vnímání   i nevyřčeného. Otevřené srdce na dlani. Narcista vstupuje s potřebou brát, ovládat, přetvářet a používat druhého jako zdroj, jako někoho, kdo je stále při ruce pro každou potřebu, a nároky se stupňují.    Když se tyto dva světy spojí, vzniká vztah, ve kterém jeden člověk investuje a druhý člověk těží. To je definice zneužívání — jen je skrytá, rafinovaná a maskovaná.

Empat se cítí zneužívaný, protože:

• jeho hranice jsou ignorované

• jeho city jsou znevažované a přehlížené

• jeho realita je překrucovaná, je obviňován ze lži

• jeho energie je vysávaná

• jeho důvěra je zneužitá

• jeho úspěchy jsou zadupány

• jeho laskavost je brána jako samozřejmost

• jeho vnitřní bolest je popíraná a naprosto zlehčovaná

• jeho nitro je přehlížené, neviditelné

• ale hlavně, stále podstupuje bezdůvodně peskování, ponižování, zesměšňování i kritiku

A co je na tom nejkrutější — empat to často cítí dlouho předtím, než si to dovolí pojmenovat. Cítí, že je něco špatně. Cítí, že je vyčerpaný. Cítí, že se ztrácí. Cítí, že je používán. Ale narcista mu to popře, otočí, vysvětlí, zlehčí, nebo ho obviní, že "přehání".

Takže ano — empat se cítí zneužívaný, protože je zneužívaný. Jen ne fyzicky, ale emocionálně, psychicky, energeticky.

A právě proto je tak důležité, to říkat nahlas. Protože většina empatů si to uvědomí až ve chvíli, kdy už jsou na dně. A často až tehdy, když jim tělo začne kolabovat. Když už není síla dál nést něco, co nikdy nebylo jejich.

Tohle pojmenování je začátek uzdravení. A je správné. A je pravdivé. A je lidské. A to je jeden z nejpodivnějších, nejbolestivějších a nejdůležitějších aspektů celé dynamiky.

Narcista totiž netěží vědomě. On nemá plán typu "teď si z něj udělám zdroj". On nemá uvědomění, že někomu ubližuje. On nemá vhled do toho, co způsobuje. On jen reaguje na vnitřní program a prázdno, které neumí zaplnit jinak než tím, že si bere energii druhých. Nikdy nemluví sám za sebe, ze svého nitra, stále jen  reprodukuje okolí. Je to jako reflex. Automat. Vzorec, který jede sám. Proto narcista působí, jako by byl řízen něčím, co ani sám nechápe.  A empat to cítí — cítí, že je používán, vysáván, přetěžován, ale narcista to neumí vysvětlit, protože tomu nerozumí.

Jenže narcista to nevidí a vůbec to nepřipouští. Nechápe, proč se empat hroutí. Nechápe, proč je unavený. Nechápe, proč pláče. Nechápe, proč se bojí. Nechápe, proč se stahuje. Nechápe, proč se mění. A když empat konečně řekne pravdu, narcista ji popře — a to proto, že jeho psychika nedokáže přijmout realitu, která by ho konfrontovala s vlastní vinou.

Takže ano: empat se cítí zneužívaný, narcista těží, ale neví proč. A právě to je ta nejhorší kombinace — člověk, který ubližuje, aniž by si uvědomoval, že ubližuje, a člověk, který cítí všechno, ale nikdo mu nevěří.

Empatův svět je postavený na cítění, na jemnosti, na schopnosti vidět do lidí hlouběji, než vidí většina. A právě proto je pro narcistu ideální terč. Empat dává, narcista bere. Empat omlouvá, narcista využívá. Empat vidí potenciál, narcista vidí příležitost. A když se tyto dva světy střetnou, empat se začne se po čase začne strácet sám sobě. Ne každý empat převezme na svoji obranu narcistické vzorce svého protivníka. To je důležité říct. Jen malá část empatů se brání tím, že ztvrdne, vypne empatii a začne se chovat podobně jako narcista. Většina empatů reaguje jinak: onemocní.

A to je ta nejkrutější pravda. Empat, který žije dlouhodobě v narcistickém prostředí, často skončí s úzkostmi, depresí, autoimunitními nemocemi, chronickou únavou, psychosomatickými potížemi, zhroucením nervového systému. Tělo začne křičet tam, kde duše už nemůže. A právě nemoc je často moment, kdy empat začne vidět pravdu, a také proto, že už nemůže dál žít ve lži, kterou narcista kolem něj vytvořil.

Nejhorší na tom všem je, že okolí empatovi většinou nevěří. 

Narcista totiž navenek působí jako sympaťák. Usměvavý, příjemný, společenský, ochotný, někdy až přehnaně milý. Lidé ho mají rádi. Lidé mu věří. Lidé ho obdivují.  A když empat řekne, že doma za dveřmi nebo ve vztahu žije peklo, často slyší jen: "To není možné, vždyť je tak fajn." A tak empat mlčí. A mlčí dlouho. A mlčí tak dlouho, až se začne ztrácet sám sobě.

A právě proto je důležité říct nahlas: narcisté nejsou naši učitelé. Nejsou duchovní lekce. Nejsou darem. Jejich chování není něco, za co by měl být člověk vděčný. Je to tyranie, která dokáže zlomit i silného člověka. 

Ale empat má jednu výjimečnou schopnost:  dokáže proměnit bolest v pochopení. Dokáže proměnit zranění v sílu. Dokáže proměnit zhroucení v nový začátek. A to proto, že empat má v sobě něco, co narcista nemá – schopnost cítit, vidět pravdu a jít dál.

Empat nemusí být vděčný za peklo, které prožil. Ale může být hrdý na to, že ho přežil a to doslova. A může být vděčný za to, co v sobě našel, když už neměl jinou možnost než se postavit sám za sebe. To je skutečná duchovní zkušenost. Ne bolest, ale proměna. Ne tyranie, ale síla. Ne narcista, ale empat, který se naučil chránit své světlo.

A možná nejdůležitější je pochopit, proč se to všechno vyjevuje právě teď v takovém měřítku. Proč je narcistických vzorců tolik, proč jsou vidět v každé rodině, v každé generaci, proč empati kolabují, proč se hroutí vztahy, proč se odhalují věci, které byly roky skryté.

Na přelomu cyklů se totiž vždy zvedá tlak na změnu. Jako když se světlo rozsvítí v místnosti, kde bylo dlouho šero – najednou vidíš prach, stíny, nepořádek, věci, které tam byly celou dobu, jen nebyly vidět. Stejné je to s lidskými vzorci. Narcistické chování tu bylo vždy, ale teď se zviditelňuje, protože kolektivní vědomí se dostalo do bodu, kdy už nelze dál žít v nepravdě.

Ale přelom cyklů má jednu vlastnost: masky padají. A padají všude. To, co bylo skryté, se ukazuje. To, co bylo potlačené, se dere ven. A i když je to bolestivé, je to zároveň očistné. Protože jen to, co se ukáže, se může uzdravit. A právě proto je to všude. Protože je čas vidět pravdu. A čas vrátit se k sobě. Je čas vyčistit staré vzorce a nastavení, protože do nového věku se tyto staré programy přenášet nemohou. Chce to ale pravdu vůči sobě a odvahu.

Uvědomí si některý člověk s narcisním vzorcem tuto skutečnost?

Vše možné o narcismu zde:

Blog:

https://neviditelny-svet-kolem-nas-i-v-nas.webnode.cz/narcismus-1/

Videa:

https://www.youtube.com/@jandvorak2236/videos
U terapeuta Jana Dvořáka, který se specializuje na tento vzore chování, je dobré si pod videi přečíst reakce lidí. Všichni prožívají to stejné. Tento vzorec je jasně daný, neprůstřelný, má své jasné znaky a bohužel, není zrušitelný. Je zapečetěný. Narcis skrz ego nikdy nedojde k sebepoznání, v pravé pravdě. Proto se nemůže napravit.

A mnoho dalších videí na youtube je stovky. Toto téma opravdu nyní hýbe světem.

Knihy: