Proč uvádím tento seriál o Gnózi:

Jak už jste se dočetli v popisu "O MĚ", vždy jsem hledala zpětně vysvětlení toho, co mi přicházelo do života, jako velké a těžké zkoušky.  Chtěla jsem chápat, najít kořen a pochopit význam.

V posledních letech jsem již došla k svému přesvědčení na základě prožitých zkušeností, o různých procesech zrání lidské duše, o jejím poznávání hmoty, o její očistě od nánosů a tím také o možnosti a rozžehnutí Božské jiskry. O otevření vnitřního zraku a zření PRAVDY, o rorzšíření intuice a vnímání sfér, které se zviditelní až jste naladěni na určitou frekvenci. Frekvence je klíč.

Poté se děje další proces, procházíte spirálami učení a pakliže zvládnete lekce, dostáváte také vesmírné dary.

Ale to, co se mi děje v roce 2026, to se nedá jen tak popisovat.

A právě v této fázi jsem ne náhodou objevila POKLAD - učení - nebo spíše přeložené rukopisy svitků z roku 100 - 300 n.l. objevené v poušti Nág Hammádí v roce 1945, které popisují přesně ten proces vzestupu duše a všechny události, na které jsem sama přišla a mnohem mnohem víc. 

O Gnózi jsem měla povědomí jíž před 20 lety, ale to bylo vždy nějak zformované různými vykladateli. Ale objevením překladů svitků, se moje božská jiskra zatetelila radostí. 

Vědci tyto rukopisy nazvali Gnoze a přeložili do 6 knih. Tyto svitky se různými okolnostmi uchránily od infikování církví a systémů a dostaly se k veřejnosti v původní nezměněné podobě. Poslední 6 díl byl přeložen do češtiny teprve nedávno v roce 2024. 

Zde je odkaz na možnost zakoupení překladů svitků:

https://www.palmknihy.cz/vyhledavani$a885-search?query=rukopisy+z+nag+hammad%C3%AD

Existovala Gnoze i před rokem 1945, ale nebyla úplná a nebyla tak podrobně vysvětlená. Také byla mimo oficiální náboženství a odsuzována a také pronásledována, protože tvrdila něco jiného, než systém.

Takže jsem si objednala soubor všech 6 knih, kde si podrobně mohu opět ověřit svoji cestu a průběžně zde budu vkládat své poznatky.

Zatím zde jen obecné vědění, objasnění a informace o Gnózi:

1. kapitola: CO TO JE GNÓZE

V antice: Co znamenala "Gnoze" (gnósis)?

V řecky mluvícím starověku (1.–4. století n. l.) slovo gnoze (γνῶσις) znamenalo prostě "poznání" nebo "vědění". Nebyl to název žádné oficiální církve. Jako "gnozi" tehdy lidé označovali:

• Mystický prožitek: Nešlo o racionální vědecké poznání, ale o hluboké, vnitřní a intuitivní odhalení pravdy o Bohu, vesmíru a putování lidské duše.
• Poznání vlastního původu: Gnostici věřili, že lidská duše je božská jiskra uvězněná ve zlém hmotném světě. "Gnoze" pro ně znamenala procitnutí a uvědomění si: "Kdo jsme byli, čím jsme se stali, kde jsme, kam jsme byli vrženi, kam spěcháme, odkud jsme vykoupeni."
• Cesta ke spáse: Na rozdíl od hlavního proudu křesťanství, kde ke spáse stačila víra (pistis) a milost Boží, gnostici věřili, že člověka zachrání pouze toto tajné poznání (gnóze).

Lidé, kteří toto učení vyznávali, sami sebe obvykle nenazývali "gnostici". Považovali se prostě za křesťany, kteří znají hlubší pravdu, nebo se sdružovali do skupin podle svých učitelů (např. valentínovci, marciónovci). 

Označení "gnostici" pro ně používali spíše jejich nepřátelé či systém jako kritickou nálepku pro "ty, co si myslí, že všechno ví" a odlišovali se od jiných církví.

V novodobé vědě: Jak vznikl "Gnosticismus"?

Samotné slovo gnosticismus v antice vůbec neexistovalo. Tento název procesu zrání a postupu duše vymyslel až v roce 1669 anglický filozof Henry More. 

Ale tento proces existuje nebo je znám z dávných věků.....a troufám si říct, že již v době Atlantidy tento proces naprosto jasně popisuje takto také Thoth - Smaragdové desky Thota Atlanťana, akorát bez příměsí křesťanské nauky. Podobnost není dle mě čistě náhodná a novodobější gnostické procesy vychází právě od Thota, nebo ještě lépe z UNIVERSÁLNÍHO KOSMICKÉHO ŘÁDU, který je prostě dán.

Když moderní vědci v 18. a 19. století studovali spisy raných křesťanských otců, potřebovali nějak pojmenovat celý ten pestrý proud myšlenek, se kterým raná církev bojovala. Jako "gnosticismus" tehdy definovali:

• Soubor heretických (kacířských) seskupení: Vědci pod tento pojem zahrnuli desítky různých náboženských skupin zemského Středomoří, které spojovaly podobné myšlenky, ale byly odlišné od hlavního proudu.
• Dualistický pohled na svět: Za gnosticismus označili víru, že hmotný svět je zlý a stvořil ho nedokonalý, slepý bůh (Demurg, často ztotožňovaný se starozákonním Bohem), zatímco skutečný, nejvyšší Bůh je čistě duchovní a lidem nepoznatelný.
• Radikální mýty: Gnostické systémy popisovaly složité nebeské hierarchie (tzv. aeony) a dramatický příběh o tom, jak část božského světla spadla do temnoty a byla uvězněna v lidských tělech.

Když  před rokem 1945, než byly objeveny svitky v Nág Hammadí, systém mluvil o gnozi a gnosticismu, myslel  tím raně křesťanský duchovní směr, který sliboval záchranu duše skrze tajné vnitřní poznání (gnozi) a který tvrdil, že viditelný svět stvořil zlý či popletený bůh. Což bylo zhruba popsáno jako něco nepatřičného, protože církve učili něco jiného.

Proto toto poznání muselo být drženo v tajnosti:

"Tajné" bylo toto poznání ze dvou důvodů – jednak z principu samotného procesu gnoze a jednak kvůli vnějšímu pronásledování, protože systém měl a má vždy v danou dobu svá pravidla.

 A "obsah" tohoto poznání byl pro běžného člověka šokující, pro systém a církve nežáoucí, protože zcela obracel naruby tehdejší výklad Boha, světa a výklad církví.

Zde je podrobné vysvětlení, jak se popisuje GNÓZE DO ROKU 1945 (než byly objeveny svitky).

1. Jaké bylo to "tajné poznání" (Obsah gnoze)

Nešlo o nějaké zvláštní vědomosti ani o naučení se nějakých textů nazpaměť. Šlo o hluboké individuální vnitřní procitnutí. Gnostické poznání se skládalo ze tří šokujících odhalení:

• Pravda o Bohu: Bůh, o kterém učí běžné církve (Stvořitel světa / Bůh Starého zákona), není skutečný nejvyšší Bůh. Je to slepý, egoistický nebo zlý nižší bůh zvaný Demiurg (často nazývaný Jaldabaóth), vydávající se za pravé Světlo.
• Skutečný Bůh je lidskému rozumu nepoznatelný do určité doby změny vědomí, je to čisté Světlo a Láska a nemá se hmotou moc společného.
• Pravda o světě: Gnoze praví, že tento hmotný svět a lidské tělo jsou vězením.  Já jsem názoru, že tělo je vězením jen do určité míry, spíše bych ho nazvala hmotným chrámem duše. Dále se v gnozi praví, že svět nevznikl jako dobré Boží stvoření, ale jako tragická chyba nebo vězení, které Demiurg postavil, aby v něm uvěznil božské světlo.
• Pravda o člověku: Gnoze uvádí, že uvnitř každého gnostika (ale ne každého člověka) se nachází božská jiskra neboli duch (pneuma), který pochází ze světa skutečného nejvyššího Boha. Člověk je v tomto světě jako spící a nepamatuje si, kým je.

Samotná gnoze pak znamenala tento moment:  člověk dojde určitým procesem a zkušenostmi k vnitřnímu poznání: "Aha! Já nejsem původem z tohoto světa. Moje tělo a přítomnost na zemi  je "vězení," ale moje duše je částí samotného nejvyššího Boha.  Můj pravý domov je jinde." 

Jakmile gnostik toto plně pochopil a prožil, byl spasen, protože po smrti jeho duch mohl proklouznout bez újmy kolem strážců archontských brán hmotného vesmíru zpět do duchovního světa (Pleromatu), odkud pochází.

Proč bylo toto poznání "tajné"?

A. Vnitřní důvod: Gnoze je nesdělitelná

Pro gnostiky byla gnoze mystickým zážitkem. Nedala se jednoduše někomu říct nebo předat jako návod.

• Přirovnávali to k procitnutí ze zlého snu nebo k uzdravení ze slepoty.
• Můžete slepému popisovat barvy, ale dokud neprohlédne, nepochopí je.
• Gnostici věděli, že většina lidí (tzv. hylikové – lidé hmotní) nemá božskou jiskru vyvinutou (odkrytou) a toto tajemství by prostě nepochopili. Bylo to tedy "tajemství" už z podstaty věci. V té době za to upalovali.

B. Vnější důvod: Ochrana před církví a společností

Gnostické texty obsahovaly myšlenky, které byly pro tehdejší vznikající křesťanskou církev naprosto nepřijatelné a kacířské 

• Zasvěcovací rituály: Gnostické skupiny fungovaly podobně jako antická mystéria. Nováček musel projít stupni vnitřního zasvěcení,    než mu byly nejdůležitější texty a poznání odhaleny.
• Strach z likvidace: Když v 4. století n. l. zvítězilo oficiální křesťanství a gnozi zakázalo, stalo se vlastnictví těchto textů hrdelním zločinem. Gnostici museli své knihy ukrývat. (Právě proto někdo v Egyptě zakopal v hliněném džbánu knihovnu v Nag Hammádí – chtěl tyto tajné texty zachránit před spálením).

Pro gnostika pravé zasvěcení nebylo lidským obřadem, ale vzestupem duše skrze duchovní sféry (nebesa) zpět k nejvyššímu Bohu, který probíhal buď během hluboké extáze zaživa, nebo definitivně po fyzické smrti.

Jak se o tomto duchovním procesu vzestupu duše  vědělo před nalezením svitků v roce 1945?

Všechny tyto hluboké popisy kosmického zasvěcení byly známy ještě před objevem v Nag Hammádí, a to z několika zdrojů:

• Z kritiky církevních otců: Křesťanští heresiologové (např. Irenaeus nebo Epifanios) gnostiky často ironizovali právě za tyto představy.  Psali o tom, že gnostici učí lidi bláznivá tajná hesla, kterými chtějí po smrti ošálit nebeské strážce. Církev to tehdy považovala za nebezpečnou magii a pýchu.
• Z osobních zkušeností jednotlivců, jako byl Šimon Mág, Valentinos, Basilidés nebo Karpokratéz v 1. století n.l.
• Z dřívějších vzácných nálezů: v textech jako Pistis Sofia (objevená v 18. století) byly tyto duchovní sféry a rozhovory duše s nebeskými bytostmi již podrobně popsány.

Z mého osobního pohledu je to to samé dílo, které zde zanechal Thovt Atlanťan ve 13 tabulích. Mezi mystiky bylo známé, ale bylo tajné. Psal o něm také v roce 1928 Manly P. Hall ve své knize Tajné nauky všech věků a až poté ho vydal Maurice Doreal v roce 1939 s názvem Smaragdové desky Thota Atlanťana. Já osobně si troufám řít, že to je odnož Thovtova díla. Ale možná se mýlím.

Gnoze po objevení svitků v Nag Hammádí v roce 1945: 

Před rokem 1945 byly Gnostici a toto učení zcela neviditelné, ale také založené pouze na osobních zkušenostech jednotlivců. Po roce 1945 nalezením svitků a popisu celého procesu, se vše POTVRDILO, jako základní pravdivé učení o procesu zrození a učení duše. 

Když rolníci v roce 1945 vykopali svitky v Nag Hammádí, vědci v nich nenašli "nové náboženství", o kterém by nikdy neslyšeli. 

Našli v nich potvrzení toho, co už věděli, ale v mnohem čistší, básničtější a mystičtější  a podrobbnější podobě.

V textech z Nag Hammádí (jako je Zostrianos nebo Allogenés) už tyto duchovní cesty nebyly popsány jako "kacířské rituály" pohledem nepřátel, ale jako nádherné, hluboké instrukce pro lidského ducha, který touží po svobodě. 

Rok 1945 tedy neobjevil myšlenku duchovního vzestupu, ale vrátil gnostikům jejich vlastní hlas, kterým o tomto vzestupu mluvili.