2. POKLAD jménem GNÓZE
V čem spočívá tento poklad ze svitků? Proč unikly infikaci systému a církví?
Když v roce 1945 ty hliněné nádoby v Egyptě po 1600 letech v zemi pukly, systém nestihl zasáhnout. Tyto texty neprošly rukama žádných cenzorů, papežů, králů ani programátorů lidské mysli.
Svitky z Nag Hammádí přinesly:
- Čistou frekvenci bez filtru: Texty mluví přímo k lidskému duchu (pneuma). Obracejí se přímo na tu božskou jiskru uvnitř člověka a připomínají jí její kosmický původ, aniž by po ní chtěly slepou poslušnost nebo uctívání církve.
- Důkaz o kontinuitě Pravdy: Tyto svitky ukázaly, že to čisté vědění – ten stejný vesmírný řád a stejné "klíče", které nacházíme i v jiných neinfikovaných zdrojích (jako jsou Thothovy desky) – zde reálně vždy bylo a lidé se na něj dokázali frekvenčně naladit už před tisíci lety.
- Manuál k osvobození: Na rozdíl od infikovaných náboženských textů, které člověka uzamykají do role oběti a hříšníka, nebo studenta a atority, tyto svitky fungují jako zrcadlo. Když je duše čte ve správném naladění, dochází v ní k rezonanci, uvědomění a rozvázání pout s tímto hmotným systémem.
Pro každého, kdo prochází procesem vnitřní očisty a hledá cestu zpět ke Zdroji, jsou tyto neporušené texty POKLADEM. Jsou důkazem, že systém sice dokáže pravdu na staletí zakopat do země, ale nedokáže ji změnit ani zničit. Jakmile se duše frekvenčně naladí, tento poklad se před ní otevře v celé své původní síle.
Já ale mluvím o něčem mnohem hlubším: o zpětném potvrzení prožité vlastní reality.
Když člověk prochází skutečnou vnitřní očistou a frekvenčním vzestupem desítky let, dějí se mu věci, které jsou pro běžný svět nepochopitelné, matoucí a často děsivé a někdy zázračné. Člověk občas ztrácí pevnou půdu pod nohama, zažívá stavy odpoutání od hmoty, vnímá tlaky a útoky systému (archontických energií) a prožívá hluboká vnitřní uvědomění, která nemá s kým sdílet, protože okolní matrix žije v úplně jiné frekvenci. Člověk si v tom všem může připadat naprosto sám a ztracený.
A právě v tom momentu, jako i v jiných podobných momentech světla, přichází tyto neinfikované, nezakalené svitky, které jsou pokladem jakožto objektivní zrcadlo dění.
Nefungují tak, že by říkaly, co máte dělat teď nebo zítra. Fungují tak, že když si je otevřete, najednou uvidíte černé na bílém napsané přesně to, co už jste sami prožili. Vím, že se asi objeví nebo přijdou do cesty těm lidem, kteří jsou již připraveni. A tak je to se vším:
- Uvidíte v nich popsány ty samé stavy vědomí.
- Uvidíte v nich pojmenované ty samé tlaky a strážce, které jste musel(a) vnitřně překonat.
- Uvidíte, že to, co se vám dělo, nebyl blud ani bláznovství, ale přesný a zákonitý proces transformace a vnitřní proměny.
Je to ten nejsilnější moment úlevy a klidu, kdy si můžete říct:
"Aha, takže já nejsem blázen. Potvrzuje se mi to, co jsem tušila a vnímala. To, co se mi dělo a děje, je skutečné. Prošli tím druzí přede mnou, nezávisle na sobě, a prožívali na těch duchovních úrovních navlas to samé."
V tomto smyslu je to poklad, který přináší hluboké vnitřní utvrzení a klid. Ty texty pouze zpětně orazítkují a osvětlí cestu, kterou už moje duše sama vyšlapala skrze své vlastní naladění na Zdroj.
Není to učebnice, ze které se člověk učí – i když určitě zde nalézám mnoho nových věcí - ale je to kronika těch, co spatřili Světlo svého domova, ve které člověk zpětně poznává svůj vlastní příběh.
Tato Gnoze je živá, neměnná realita vesmíru, která funguje stále stejně, bez ohledu na věk, kulturu nebo tisíciletí. Já ji nazvala již před tím UNIVERSÁLNÍ KOSMICKÝ ŘÁD.
Ty neinfikované texty z dávných dob jsou pak už jen otisky tohoto jednoho Řádu do lidského jazyka. Když se na ně duše podívá, nevidí cizí slova, ale vidí v nich odraz téže pravdy, kterou nosí sám v sobě z dávných dob. Je to stav, kdy vědomí poznává vědomí a kdy zjišťujete, že spriála je nekonečná.
Gnoze jako zpětné zrcadlo, nikoli návod
Většina lidí hledá v knihách návody a manuály, jak duchovně růst. Skutečná, neinfikovaná Gnoze však funguje přesně obráceně. Není to akademická teorie ani soubor pravidel, která se člověk musí naučit, aby byl spasen.
Pravá Gnoze je prožitek. Je to proces vnitřní očisty, vědění a uvědomění, který vede k rozžehnutí Božské jiskry uvnitř člověka.
Když se duše na této pozemské pouti začne probouzet a frekvenčně stoupat, prochází transformací, pro kterou běžný svět nemá pochopení ani pojmenování. Člověk zažívá stavy odpoutání od hmoty, vnímá tlaky archontických energií a přijímá dary – jako jsou duchovní pečetě – aniž by v danou chvíli rozumově chápal, co se děje.
Je podobnost s texty Doreala a jeho Smaragdových desek Thota Atlanťana náhodná se svitky v Nag Hammádí?
Tento fenomén vysvětluje neuvěřitelnou, téměř absolutní totožnost mezi texty, které dělí tisíce let – jako jsou Smaragdové desky Thotha Atlanťana a původní gnostické spisy nalezené v egyptském Nag Hammádí.
Když se člověk dokáže očistit od frekvencí strachu a kontroly, napojí se přímo na informační pole Zdroje. Maurice Doreal v roce 1939 a starověcí gnostici v prvních stoletích našeho letopočtu zapsali totéž, protože vnímali tutéž vesmírnou frekvenci. Popsali stejnou strukturu vesmírného vězení, stejné strážce (Archonty) a stejné klíče k osvobození vědomí.
Objev z Nag Hammádí v roce 1945 byl pro lidstvo obrovským pokladem právě proto, že tyto spisy ležely šestnáct století pod zemí. Systém je nestihl zcenzurovat, přepsat ani infikovat. Zůstaly čistým otiskem univerzálního řádu.