18. BOŽSKÁ JISKRA V NÁS/mp3
čtený text: 12:04
Proč píšu stále o Božské jiskře.
Protože jsem přišla za svých 30 let osobní transformace a změny vědomí na to, že toto je to nejdůležitější, proč se sem rodíme. Je to o tom, dokázat donést Světlo do cíle a k tomu ještě nabrat zkušenosti, za překonání všech nástrah a překážek.
Toto také potvrzují staří mistři ve svých dílech.
Jenže naše vnímání se otevírá po vrstvách, proto jsem toto nemohla vědět na začátku cesty, ale vědomí a pravda se mi otevírá docela naplno nyní, po osvobození se od okvů stínů, strachů, traumat a přijatých vzorců. Proto s láskou předávám pro inspiraci tato poznání:
Božská jiskra je nejvnitřnější Světlo člověka. Je to zář, která existuje spolu s Duší ještě před vstupem do lidského života. Duše přichází z jemných nehmotných sfér, kde je všechno čisté, jasné a prostoupené světlem a láskou. Tyto sféry popisují mnozí, kteří je navštívili svým vědomím, jako dimenze poloprůsvitných bytostí, které žijí podobně, jako my, stále se učí, zdokonalují a postupují výš dle svých zkušeností - ke Zdroji. Jsou to úrovně, kde duše vnímá svou pravdu, svou krásu, svou hodnotu a svůj směr. Jsou to úrovně, kde je Světlo přirozené a kde Duše cítí svůj domov.
Když Duše vstupuje do lidského života, napije se z poháru zapomnění. Tento obraz se popisuje v dílech mnoha kultur. Pohár zapomnění znamená, že Duše odloží vzpomínku na svůj původ, aby mohla projít lidskou zkušeností. Zapomnění neznamená ztrátu Božské jiskry, jen ji to překryje závojem. Je to způsob a součást zkoušky, jak může člověk znovu své světlo hledat, znovu objevovat, znovu růst.
Je to cesta, která člověku umožňuje najít Světlo v sobě, v průběhu života, většinou za překonání různých zkoušek. Zapomnění vytváří prostor pro svobodnou volbu, pro vlastní cestu, pro vlastní zrání. Protože pokud bychom si vše pamatovali, nebyl by smysl zrození na Zemi.
Božská jiskra se po vstupu do života někdy schová pod prachem a popelem. Prach je vše, co se na duši usadí během života. Je to jemná vrstva starých příběhů, které člověk přijal jako své. Je to tíha očekávání, která na sebe navrstvil. Je to únava z období, kdy žil jen ze zvyku. Jsou to vzorce, které jsme převzali z rodu nebo načetli v dětství od rodičů nebo systému. Popel je vše, co vzniklo z dávných zranění, z bolestí, které se člověk učil nést, z okamžiků, kdy se jeho svět zdál těžký. Prach a popel nejsou překážky. Jsou to stopy života. Jsou to vrstvy, které se vytvořily během cesty, kterou člověk prošel. Jsou to zkušenosti, které ho formovaly, které ho učily, které ho vedly k tomu, aby jednou začal hledat světlo v sobě. Jsou to traumata, zranění a stíny, které se ukládají do podvědomí. A tento prach a popel je nutné uklidit. Bez toho se Božská jiskra nerozzáří.
A právě tady se ukazuje smysl Božské jiskry. Její světlo je v člověku proto, aby ho vedlo zpět k sobě, ke Zdroji. Aby mu připomínalo, že jeho život má směr. Aby mu ukazovalo, že jeho nitro je větší než jeho vnější příběhy. Aby mu dávalo sílu projít tím, co ho potkalo. Aby mu otevíralo cestu k tomu, co ho čeká. Jiskra je kompas duše. Je to vnitřní vedení, které člověk cítí, když se zastaví a naslouchá.
Když se člověk rozhodne a vydá se na tuto dobrodružnou, ale i náročnou cestu, začíná se v něm dít hluboká proměna. Vnitřní prostor se otevírá, má bohatý vnitřní svět. Světlo se rozlévá do míst, která dlouho čekala. Vnímání se stává jasnější, citlivější a klidnější. Vnitřní zrak se rozšiřuje. Člověk začíná chápat souvislosti, které mu dříve unikaly. Jeho nitro se naplňuje klidem, který nevzniká z okolností, ale z jeho vlastního vnitřního světla. Rozsvícená jiskra dává člověku odvahu jednat z pravdy. Dává mu sílu tvořit život, který je jeho, ne žít převzatá schémata. Dává mu intuici, která ho vede i v okamžicích, kdy se svět zdá nevlídný a těžký.
Proměna, která se odehrává uvnitř, je tichá. Nevolá po pozornosti. Nežádá uznání. Nezviditelňuje se okamžitě navenek. Člověk se mění především ve svém nitru. Jeho reakce se stávají uchopitelnými, harmoničtějšími. Jeho pohled na svět se stává jasným a hlubokým. Jeho vztah k sobě se stává laskavějším. Vnější proměna přichází postupně, přirozeně, bez hluku. Jeho světlo začíná zářit uvnitř i do prostoru kolem něj, a toto záření vnímají lidé, kteří mají otevřené oči a citlivé srdce.
Když se božská jiskra rozzáří, mění se kvalita života. Situace, které k člověku přicházejí, jsou najednou zvládnutelné, čitelné a srozumitelné. Život se stává cestou, kterou dokáže kráčet s větší lehkostí, protože jeho vnitřní svět je pevný, otevřený a naplněný světlem. Vnitřní proměna vytváří nový prostor, ve kterém se člověk cítí doma. A právě zde se ukazuje, jak se člověk vrací k sobě, ke své čisté pravdě, ke své duši. Vrací se ke vzpomínkám na jemné sféry, odkud vyšel. Vrací se k prostoru, kde je světlo jasné a čisté. Vrací se k domovu ve svém nitru, který si duše pamatuje.
A tak, člověče, právě v této době, kdy se svět mění a otevírá a zároveň otřásá, kdy se staré vrstvy zvedají ze dna a ukazují se v plné síle, kdy se stíny vyplavují, aby mohly odejít, stojíš na prahu prostoru, který je připravený pro tvé Světlo. Nezrodil ses do této doba náhodně. Je to vzácný čas, kdy se Světlo rozsvěcuje, protože dlouho čekalo na tento okamžik, kdy se duše probouzejí, protože cítí, že návrat ke Zdroji je tím, čím se má lidstvo stát.
Stíny se ukazují proto, aby se člověk mohl očistit. A Světlo se otevírá proto, aby se člověk pak mohl vrátit zpět čistý a zářivý domů.
Ale hlavně proto, aby pomohl svým spolupoutníkům na cestě nalézt směr cesty a proměnit bytí zde na naší krásné Zemi.
Ten, kdo cítí jemné volání své Božské jiskry, ten, kdo v sobě slyší ozvěnu Světla, které si pamatuje svůj původ, ten, kdo ví, že jeho duše touží nalézt svůj původ, ten musí pracovat. A to pravdivě, vytrvale a hluboce. Na jemných hlubinách své duše.
Práce na sobě je cestou, která odhrnuje prach a popel, aby se jiskra mohla rozzářit. Je cestou, která otevírá vnitřní zrak, aby člověk viděl svět tak velkoryse, jak ho vidí jeho duše. Je cestou, která se rozpomíná na tvůj pravý domov.
Tato doba tě oslovuje k tomu, aby ses postavil do svého světla. Aby ses otevřel své Božské jiskře. Aby ses vrátil k sobě a svému původu. A tím pomohl změnit a přerodit tento Svět.
A když se rozhodneš, že je čas, tvá jiskra se rozzáří. Jemně, tiše a nádherně. A bude ti ukazovat směr. A to ti naprosto změní život.
A tímto poznáním ti zde na Zemi začíná nový život. Život, který je pravdivý. Život, který je lehký. Život, který je tvůj. Je obohacující a inspirující. Je tvořivý pro další generace.